Žirafoviny.cz

     Byla temná chladná noc, vítr skučel, mráz na okenicích maloval rozmanité tvary. Mezi starými dřevěnými trámy se prodíral zbytkový vánek z odpolední vichřice. Z dáli šuměly staré stromy, zurčel potůček a houkala sova. Pod tíhou napadlého sněhu se hlasitě zlomilo několik větví a po prudkém kopci hnaly se dolů. Již dávno se uložila příroda k spánku, šedivé mraky a nehezké pošmourno vystřídal zářivý měsíc a čistá obloha s malinkými hvězdičkami a občasnými ladně tvarovanými vločkami a i na hradě začal panovat klid a mír.

     Kdybych byla věřící, mohla bych se alespoň modlit a hledat tak trošku klidu. Takto to nejde a já stojím opřená o zábradlí u okna řídící věže a nevěřícně koukám, co následující sekundy přinesou a co zase odnesou. Asi to bude zajímavé. A začalo to vlastně nevinně a já stále netuším, co se vlastně stalo a proč se to stalo.

     Šla jsem normálně do práce, jako pokaždé, pozdravila se s kolegy, dala si čaj a pak sedla k mašině a začala si zasluhovat výplatu. Je klidný den, není sezóna a tak je celkem pohoda, za několik týdnů to bude horší, ale teďka je klid. Už několik dní mi připadá, že zlobí rádio, ale někdo zase říká, že se mi to jen zdá. Fakticky nevím, nakonec jsem se vždy domluvila.