Mám ráda svíčky, olejové, petrolejové a plynové lampy a vůbec jiná obskurní svítidla. Proč, to sama nevím, ale vím, že je mám ráda. Také jich mám pár doma a občas si jim svítím ačkoli elektrický proud do bytu stále proudí a není třeba nouzového osvětlení. Prostě chci 
Další nepopiratelnou výhodou je to, že petrolejová lampa svítí i bez elektřiny, takže je fajn ji mít pro případ výpadku, a proti svíčce je i bezpečnější, protože je přeci jenom stabilnější a plamen je chráněn cylindrem.
Vždy jsem si myslela, že zapálit lampu není žádná věda a svícení s ní také ne. Prostě se jen zapálí knot, nasadí cylindr a je hotovo. Sice jsem brblala na čadící knot, ale připisovala jsem to malému přísunu vzduchu a také tomu, že lampu vyrobil někdo v daleké Číně a že to asi není nejlepší kvalita.
Jenže pak jsem si o lampičkách povídala se starším kamarádem, jenž má v této oblasti větší zkušenosti, a ten mi řekl, že dělám jednu zásadní chybu a poradil mi, jak na to lépe a správněji. Nejprve jsem moc nevěřila, ale pak mi to nedalo a zkusila jsem to podle jeho rad. Výsledek předčil má očekávání a já se teďka mohu o svojí radost a nové vědomosti podělit.
Jak k tomu povídání došlo už vlastně nevím, ale během něj jsem svojí lampu vyfotila a poslala mu obrázek. Teprve na fotce vyniklo, jak je cylindr špinavý od sazí a tak jsem se před pokusy pustila do mytí a čištění lampy. Vyndala jsem cylindr, ačkoli toto označení je v případě mé lampy asi trochu zavádějící, pečlivě jej umyla, opláchla a pak usušila. To stejně jsem udělala se zbytkem lampy včetně mechaniky posunu knotu. Lampa neskutečně prokoukla, vypadala hezky a čistě i před tím, ale po vyčištění to byl neskutečný rozdíl.
Tak jsem ji zase sestavila, dolila petrolej a pustila se do zapalování podle nového postupu. No a tady tedy je:
1. Nejprve je potřeba zvednout (sundat) cylindr, vysunout knot, ten zapálit a chvilku počkat, až se rozhoří.
2. Potom se stáhne plamínek tak, aby hořel jen maličký plamínek a teprve potom se nasadí cylindr, v mém případě spustí páčkou na místo.
3. Pár minut se počká a teprve potom se knot zvolna vytáhne tak, aby lampa hezky svítila. Ona se během té doby sama více rozhoří, takže často není třeba už nic nastavovat.
A proč se musí snížit výkon na minimum a teprve potom přidávat? Protože oheň musí nejprve ohřát cylindr, pak v něm vznikne tah, jako v komíně od kamen, a tah začne nasávat více vzduchu a petrolej lépe hoří a více svítí. Pokud se to takto neudělá, tak lampa silně čadí, protože oheň má málo vzduchu, a tím se zanáší cylindr a vše kolem a hlavně nad lampou. Po nějaké době se i tak cylindr ohřeje a získá tah, ale už je ušpiněný a není to fajn. Navíc se při velikém počátečním plameni může stát, že prudký nárůst teploty způsobí prasknutí cylindru. U lamp „povozového“ typu, jako je ta moje, to vlastně téměř nehrozí, ale u lamp se sundavacím cylindrem je pravděpodobnost o dost vyšší, hlavně při nasazování cylindru, protože se většinou nasazuje trochu našikmo.
 Obr.1 – lampička před čištěním.
 Obr.2 – vyčištěná lampička v plné parádě.
 Obr.3 – Malý počáteční plamen, těsně po zapálení knotu.
 Obr.4 – Lampička po několika minutách svícení. S knotem jsem vůbec nehýbala.
Co říci závěrem? Jak jsem již říkala, mám ráda lampičky a teďka už vím jak s nimi lépe zacházet a více si užívat jejich vlastností. Věřím, že jsem třeba pomohla i někomu dalšímu. Tak ať lampičky a lampy hezky svítí a dělají radost
|
