| Dětskej "tábor". |
Napsal/a: EKKAR Publikováno dne: 27.6.2017 23:26:33 Záležitost drastická až traumatizující - vždycky jsem na tábor musel, údajně kvůli zlepšení schopnosti se o sebe postarat sám, ale vždycky to bylo nervyderoucí třínedělní trápení se na místě kam jsem jet nechtěl s lidma který jsem nikdy předtím neviděl a při činnostech který jsem vykonávat nechtěl, protože byly připravovaný pro daleko užší skupinku lidí disponujících společnou minulostí v podobě nějakýho dosavadního oddílovýho života nad společným zájmem. Dokázal bych si představit tábor jako vyvrcholení roku-dvou oddílový činnosti, kdy se 1x - 2x týdně skupinka sejde a řeší společný zájmy a připravuje se právě na ten tábor jako vrchol. Ale když člověka 3 dny po převzetí vysvědčení rodiče zabalí a odvedou kamsi k autobusu, kde ho předají neznámý ženský, o který se dotyčný dítě dozví "tohle je soudružka vedoucí", ten autobus pak dítě odveze kamsi do neznáma, kde na louce u lesa stojí 50-60 chatek a z dalších busů tam vylejzá cca stovka dalších, úplně stejně zmatenejch děcek, načež za zmatků, píšťalek a po hodinovým pobíhání se jakž-takž rozdělí do chatek, kde až tehdy poznávají svoje spolubydlící a na nejbližších 20 dní i společníky na jídlo a nejrůznější program, o kterým nic netuší a dovídají se ho až na poslední chvíli, musejí vykonávat činnosti, o kterejch v životě ani nečetli, natož aby se je předem učili v klidu nějakýho kolektivu v klubovně, prostě když jsem tohle prožíval, tak jsem nechápal, jak se někdo může "na tábor" těšit - a veškerý "foglarovky" a podobný čtivo jsem tím odsouval do skupiny "naprostej blábol". A ejhle- uplynulo něco málo přes 30 let, moje děti začaly chodit do školy - a najednou nezávisle na sobě obě přišly během školního roku s tím, že CHTĚJÍ O PRÁZDNINÁCH JET NA ŠKOLOU ORGANIZOVANEJ PRÁZDNINOVEJ TÁBOR. Samozřejmě mě to zaujalo a začal jsem se ptát jak to má vypadat - a ono to bylo přesně jako v těch knížkách, kde se všichni na tábor těšili, protože se na něj organizovaně připravovali v malý skupince minimálně půl roku dopředu, chystal se program, věci, hry, sportovní potřeby, děcka sháněly od rodičů pomoc s výrobou věcí na hry (třeba blbý chůdy vyrábělo nakonec 5 tatínků, protože žádnej profi truhlář se toho nechtěl ujmout), kdo z rodičů měl možnost z práce opatřit nějaký blbinky ze suvenýrů jako ceny do her, byl žádanej samotnou školou - a všichni účastníci se půl roku dopředu těšili, že tam budou týden sami jen mezi sebou co se znají, jen se 4 vedoucíma, bez rodičů a se zákazem jejich návštěv, s jídlem sice z kuchyně místní zotavovny vzdálený asi 200m od tábořiště, ale s bydlením v "zálesáckejch" chatičkách a s výletama, závodníma hrama nebo koupáním každej den ... Docela jsem to těm svým dětem záviděl. |
