| Mýtus o diodě |
Napsal/a Žirafka Odesláno 9. 12. 2009 v 18:58 Na webu se dosti často vyskytuje dotaz, jak připojit přístroj určený pro napětí 120 V na naší síť. A zrovna tak často se vyskytuje odpověď, že jej stačí připojit do série s diodou přímo na napětí 230 V. Pak ještě bývá upozornění, že takto lze připojit pouze spotřebiče tepelné, nebo svítící (což je vlastně totéž). Rádce pak pokračuje tím, že přístroj s transformátorem takto připojit nelze. A tato věta je vlastně jediná pravdivá, protože ty před ní, jsou nesmysl. Dneska se podíváme na to, proč. Ono je to vlastně velice jednoduché, stačí jen trošičku počítat. A na to počítání nám stačí vlastně několik základních pouček ze základní školy. Jako příklad tedy vezměme žárovku o příkonu 100 W určenou pro napětí 120 V. Žárovkou při jmenovitém napětí poteče proud: I = P ÷ U = 100 ÷ 120 = 0,83 A Její vlákno má tedy odpor: R = U ÷ I = 120 ÷ 0,83 = 144 Ω Pokud takovou žárovku připojíme přímo na napětí 230V z naší sítě, bude jí procházet proud: I = U ÷ R = 230 ÷ 144 = 1,59 A čili bude pracovat s příkonem: P = U × I = 230 × 1,59 = 365 W Takovýto výkon vydrží pravděpodobně jenom několik málo sekund, než se její beznadějně přetížené vlákno přepálí nadměrnou teplotou. Podle rady uvedené v úvodu prý stačí jen „zapojit diodu do série se žárovkou a tím vypustit jednou periodu střídavého proudu. Tím klesne efektivní proud na polovinu, protože teče jen polovinu doby“. Dobře, tak tedy: P = U × I ÷ 2 = 230 × 1,59 ÷ 2 = 182 W Jak je vidět, i nyní je žárovka silně přetížená a brzy se zničí. Ačkoli nějakou dobu to vydrží. Z tohoto jednoduchého příkladu je jasně vidět, že diodu takto použít nelze. Pokud bude potřeba připojit žárovku pro napětí 120 V na naší síť, je nutné použít vhodný předřadník. To lze udělat pomocí vhodného odporu, kondenzátoru a nebo zapojením dvou žárovek do série. Daleko lepší je použít vhodné trafo a nebo úplně nejlépe použít žárovku na 230 V a tím si ušetřit všechny potíže. To samé platí i pro různá topná tělesa. |
