| Zablafuňky, tentokrát trošku jinak |
Napsal/a Žirafka Odesláno 14. 02. 2016 v 17:25 Po delší době opráším rubriku, do které moc nepíši, ale to je tím, že toto nejsou stránky o vaření, ale o všem možném i nemožném. A opisovat staré recepty, nebo je dokonce někde kopírovat, se mi prostě nechce. A protože toho v kuchyni zase tolik nevymyslím, tedy takového, aby se to dalo publikovat, tak to dopadá tak, jak to dopadá. Nápad na toto jídlo mne napadl v okamžiku, kdy jsem loupala brambory a přemýšlela nad tím, co by se z nich asi tak dalo udělat. V duchu jsem projížděla obsah ledničky a protože toho tam zase tak moc nebylo, bylo jisté, že to bude nějaký „ajntopf“ čili „Boží jídlo“ což je výraz mnou používaný při vaření stylem „Začnu vařit a Bůh ví, co z toho nakonec bude“.  Potřebné suroviny: - cca 1 kg oloupaných brambor - sojové maso (jeden balíček) - jedna větší cibule - olej nebo máslo - mouka nebo jíška na zahuštění - sůl, pepř, paprika - masox nebo něco podobného (na vaření sojového masa) Začneme tím, že uvaříme sojové maso přesně podle návodu na pytlíku. Já jsem jej již měla hotové z minula, takže jsem měla jednodušší práci. Sojové maso je dobré vařit v bujónu, je pak chutnější. Shodou okolností jsem jej vařila ve vývaru zeleninovém, ale to je jedno. Na dno papiňáku dáme olej, já dala máslo, a necháme jej rozehřát. Mezi tím oloupeme a na malé kousky nakrájíme cibuli. Tu následně dáme do hrnce a osmahneme do zlatova. Můžeme přidat sojové maso a také jej trochu osmahnout. Potom na tuku zpěníme sladkou papriku a následně všechno zalijeme vodou. Před zavřením papiňáku přidáme brambory a ještě roztok a směs okořeníme podle chuti. Zavíčkujeme papiňák a necháme sedm minut vařit.  Obr. 1 – vaříme zablafuňky…  Obr. 2 – … zahušťujeme zablafuňky… Když je uvařeno, vypustíme páru a vodu znovu přivedeme k varu a výsledek zahustíme buď moukou, nebo jíškou nebo tím, co máme rádi nebo po ruce. Chvilku povaříme a můžeme podávat. Dobrou chuť!   Obr. 3 – hotové zablafuňky vkusně servírujeme. Proč zablafuňky? No nevím, teta bydlící kousek od Mladé Boleslavy tak buřtguláši říká co si pamatuji a mne se to jméno ohromně líbí, tak proto. Teta je pochopitelně dělá s masem. Já normálně také, ale jednak jsem teďka žádnou uzeninu neměla po ruce a druhak si myslím, že takto se na ně dá pohlížet jako na postní jídlo  |
