Povodně 2010
Datum 17. 08. 2010 v 18:14 | Rubrika: K zamyšlení
| Tak tu po delší době zase máme povodně. Předpokládám, že část čtenářů po přečtení nadpisu a první věty rovnou otočí oči jinam, nebo cosi procedí mezi zuby. Ale nebojte se, nejedná se o srdceryvný článek nebo žádost o pomoc. Tak tedy začneme znovu:
Tak tu po delší době zase máme povodně. V posledních dnech se o nich napsalo a napovídalo tolik, že to je až neskutečné. Okurková sezóna rázem skončila. Až si začínám myslet, že většina novinářů po nocích nudného léta vzývala mocnosti nebeské i pekelné, aby se něco stalo a bylo o čem psát.
Co mne k tomu vede? Ono stačí se podívat do novin, televize, rádia či po webu. Je to všude. Jistě, je potřeba přinášet informace, ale pořád a pořád a dokolečka ukazovat stejné záběry, pořád opakovat totéž… však to i pro postižené lidi je deprimující.
Možná bude někdo namítat, že mne se to ze sucha svého domova remcá. Ano, bydlím na kopci a ještě ke všemu v šestém patře. A jsem v suchu. Myslím si však, že mám právo se k tomu vyjádřit. V roce 1998 jsem byla jako dobrovolník pomoci v jedné zasažené oblasti v Orlických horách. A mohu ze své zkušenosti říci, že jsme toho po pracovním dnu měli plné zuby a chtěli jsme mluvit, číst a poslouchat cokoli jiného, než jen povodně, povodně a zase povodně. V roce 2002 nás povodeň zasáhla v práci. Ještě dneska mne bolí ruce, když si na to vzpomenu, jak bylo potřeba všechno očistit, vysušit, opravit, udělat veliké revize… Ale názor stejný, po práci jsem nechtěla vidět skoro ani vodu z vodovodu, natož se na ní koukat ve zprávách.
Na povodních, ale i na ostatních živelních pohromách, mne přímo fascinuje ještě jiná věc. A to je množství organizací, které chtějí pomáhat. Stačí se jen podívat na počet kont, na které se dá přispět, na počet čísel pro DSM… veškerá pomoc se tříští a moc by mně zajímalo, kolik procent finanční pomoci se někde „vstřebá“ a kolik toho padne na provoz těchto kont, systémů, kanceláří a podobně. A kolik se toho nakonec dostane k lidem, jenž skutečně potřebují pomoci, protože jim voda vzala střechu nad hlavou nebo ji silně poničila.
Vyřešila jsem to nakonec jinak, neposlala jsem koruny na žádný takový účet, na žádné DMS číslo. Poslala jsem je konkrétnímu člověku do konkrétní obce. Bez prostředníků, bez zbytečných dalších nákladů.
Tím neříkám, že všechny organizace chtějí na neštěstí ostatních jen vydělat, to opravdu ne. Ale přesto si myslím, že by na podobné věci mělo být jedno konto, jedno DMS číslo, jedna organizace, která bude opravdu dobře fungovat a koordinovat pomoc potřebným.
A co vy, moji milí čtenáři?
Co si myslíte o hysterii, která vládne okolo povodní, ale nejenom kolem nich?
Co si myslíte o lidech, kteří jsou v této situaci schopní vyrabovat nehlídaný dům?
Prosím o to, abyste krotili své vášně a před napsáním něčeho hodně ostrého raději počítali do dvaceti a potom si příspěvek znovu přečetli.
|
|