Opět se rok s rokem sešel a opět řeším, jak originálně popřát hezké vánoce vám všem, nebo spíše nám všem. A opět, jako již tradičně, mne nic originálního nenapadá, takže to, jako tradičně, skončí naprostou Žirafí klasikou 
Letošní rok přinesl v mém životě několik různých událostí, vesměs pozitivních a příjemných. A také jeden pořádný přemet, když jsem se rozhodla, že mne práce pro železnici již nebaví a nenaplňuje a začala jsem hledat něco jiného. Po jednom neúspěšném výběrovém řízení a jedné ignoraci z firmy jsem našla novou práci až v daleké Praze a od prvního prosince letošního roku pracuji někde jinde. A reakce starých i nových kolegů mne ujišťuje v tom, že jsem se rozhodla správně. Jezdím do práce ráda, moc mě to baví a věřím, že mne to bude bavit nadále i v době, kdy mi spadnou růžové brýle z toho všeho nového.
Zrovna tak jsem si po mnoha a mnoha letech užila krásné léto. Bylo sice náročné, suché a horké, ale já jsem si letos užívala i ta vedra. Což bych ještě loni nikdy nedokázala pochopit. Přes léto jsem většinou trpěla a ze všeho nejvíce se těšila na podzim, až to přejde. Letos jsem si prostě užila celý rok a jsem za to vděčná.
Přeji vám všem, moji milý čtenáři, krásné prožití svátků vánočních a do nového roku zdraví, štěstí a když to půjde, tak i lásku. Všechno ostatní přijde, tak nějak, nějak samo
Krásné vánoce, Saša Svobodová
 Když klasika, tak klasika 
|
