V předvečer Štědrého dne roku dvoutisícího dvacátého druhého sedím u počítače, poslouchám Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby a přemýšlím nad tím, co letos napíši do tohoto tradičního článku. A jako každoročně nemám moc originálních nápadů, ale vlastně ani těch neoriginálních.
Letošní rok byl nabitý různými událostmi, tu veselejšími, tu smutnějšími. Zrovna tak jsem měla možnost prožít spoustu nevšedních zážitků. Byly dny, kdy jsem si téměř sáhla na své dno psychických či fyzických sil, ale při pohledu zpět jsem ráda, že jsem snad ve všech těch situacích obstála se ctí, byť by se dalo určitě říci, že se to dalo vyřešit či udělat jinak a třeba lépe. Jenže, jak praví staré přísloví: Po bitvě je každý generálem.
Nechci a nebudu tady vypisovat, co všechno jsem prožila či zažila. Na mysli mi vyskakují takové ty klasické řeči, že všechno zlé je pro něco dobré, že neexistují problémy ale jen výzvy, že, že, že… Osobně jsem ráda, že jsem všechno nějak zmákla a mohu i nadále hledět zpříma, že jsem se o sobě a lidech okolo sebe dozvěděla ledasco zajímavého, že jsem letoškem prošla vnitřně posílena a obohacena. Nicméně bych byla určitě raději, kdyby se mi značná část těch věcí a událostí nestala.
Ačkoli vím, co se děje ve světě kolem, tak do budoucna hledím s mírným optimismem. Válka na Ukrajině jedou skončí, inflace se jednou zastaví a problémy s energiemi se jednou také vyřeší. Nedělám si iluze, že to bude příští rok, ale jedou se to stane. Přejme si všichni, ať je to co nejdříve a my si pak budeme moci říci, že to máme za sebou.
Přeji vám všem, moji milí čtenáři, krásné a požehnané Vánoce a do nového roku zdraví, klid, spokojenost, práci a co nejvíce pohody. Věřme v lepší příští a zkusme ze světa udělat lepší místo k žití. Stačí, když to každý zkusí. Alespoň trochu. Dokonalost není maličkost, ale z maličkostí se skládá.
Žirafka
 Obrázek s krbem ve srubu.
Již tradičně dotvářející kolorit Vánoc na Žirafovinách.
|
