Žirafoviny.cz

Jako děcko školou povinné ještě za dob Husáka jsem se samozřejmě povinně učil psát písmem vázaným. Jiná možnost prostě nebyla. Ale oba moji rodiče používali už v tý době v rukopise vícero liter, který psali nevázaně a jen velice malá mezera mezi písmenkama ve srovnání s aspoň 3x tak širokou mezerou mezi slovama ukazovala, že jde pořád ještě o jedno slovo. Vázaně jsem psal až do konce 5. třídy základky. Pak jsem o prázdninách pomáhal v místní knihovně paní knihovnici revidovat fond a vypisovat nový karty u knížek, kde byly poškozený, ztracený nebo šlo o nový kusy. A tam se kvůli bezchybný čitelnosti musely používat tiskací písmena chcačky nechcačky - buď velký verzálky, na drobnější text i malý tiskací písmena. Naučil jsem se tak psát poměrně rychle a když jsem po prázdninách přešel na druhej stupeň i do jiný školy, nikoho nepřekvapilo, že píšu nevázaně - pokud jsem psal dostatečně rychle, čitelně a s minimem chyb. Dokonce i češtinářka pak u čtvrtletní slohovky podotkla, že sice to není úplně správně, ale že pokud je to pro mě tak jednodušší a výsledek je dostatečně dobře čitelnej, ona nemá námitek. Po X letech když šly moje dvě děcka do školy (a dělilo nás víc jak 30 let) se do škol začalo prosazovat tzv. "nové školní písmo", pojmenované "Komenia skript" (možná "Comenia script", nevím, musel bych to hledat), vytvořený údajně jednou paničitelkou, kterou rozčilovalo, že některým disgrafikům je vytýkána právě nevázanost písma, i když jejich styl psaní byl mnohem čitelnější, než když vynuceně psali vázaně - a kupodivu, čitelnější a vzhledově úhlednější než vázaný školní písmo "normálních" žáků. A když jsem se na to nový písmo podíval, měl jsem doslova pocit "DÉŽA (TO) VÍ" = připadal jsem si, jako když jsem já na začátku 6. třídy psal tou svojí "tiskací hatmatilkou", jak to ze začátku označovala jedna další, mimochodem silně žáky i rodiči neoblíbená "paničitelka" - tehdá ovšem "souškačitelka", neb se psaly 80. léta ...