Žirafoviny.cz

     Je velmi nezvyklé, že na konci října jednoho roku je na hlavní stránce ještě vánoční přání z roku minulého. Nicméně všechno je jednou poprvé a tak došlo i na tuto eventualitu. Prostě se to stalo a stalo se to proto, že jsem v tomto roce prostě neměla na bastlení či psaní článků skoro vůbec čas. A když už čas byl, tak nebyla síla, chuť a motivace.

     A za všechno může současná epidemie, ten chaos okolo ní a všechna opatření, díky kterým jsem doma vlastně jen na spaní. Respektive, tak tomu bylo do nedávna. Snad se situace vrátí do normálu a já budu mít čas i na něco jiného, než jen na práci.

     Ani se mi nechce věřit tomu, že letošek utekl tak rychle, jak nakonec utekl. Přinesl hromadu všech možných i nemožných zážitků a situací, na které asi nikdo nebyl připraven a troufnu si tvrdit, že je nikdo ani neočekával. Leč stalo se a tak si budeme začátek dvacátých let dvacátého prvního století určitě dlouho pamatovat.

     Jak jste si jistě všimli, od srpna nejsou žádné další články. Původně jsem toho měla v plánu relativně dost, ale situace se, tradičně, změnila a tak jsem i já musela změnit své plány.

     Většina čtenářů to ví a kdo ne, tak se to dozví teďka. Už skoro dva roky pracuji v jednom pražském divadle. Poslední představení jsme odehráli osmého března a od té doby je situace taková, jaká je. Pro mne to znamená jezdit do práce ne tak, jak jsem byla zvyklá, čili odpoledne a vracet se kolem půlnoci, ale naopak vstávám téměř "jako do kolbenky" v šest hodin ráno, nasnídám se a pak kolem sedmé hodiny nasedám do auta a jedu do práce. Zaparkuji v Letňanech na parkoviště P+R, dojdu na stanici metra a jedu do práce. Tam jsem kolem deváté až desáté, podle toho, jak to vyjde, a věnuji se práci. Opravy, údržba, případně tvoření něčeho nového. Když je hotovo, dojdu opět na metro, dojedu do Letňan, nasednu do auta a jedu domů, kde jsem kolem osmé až deváté hodiny večerní. Po celém dni toho mám už všeho dost, takže většinou velice rychle skončím v posteli, protože druhý den opět vstávám v šest a všechno se opakuje.

     Ať chceme nebo ne, je fuč další rok a opět stojím před tou volbou, jak začít nebo nezačít vánoční přání čtenářstvu. Ještě pořád mám v paměti to rozhodování loňské a už píši další. Rok 2019 utekl tak rychle, jako snad ještě žádný rok v mém životě, ale byl to dobrý rok. A věřím, že nejenom pro mojí roztomilou maličkost, ale i pro vás

     Dneska nebudu začínat klasikou a totiž tak, že je to k nevíře, ale opět se rok s rokem sešel a je tu opět tábor Začnu jinak. No vlastně nezačnu, protože jsem již začala a vlastně jsem začala klasikou, protože je to skutečně k nevíře jak to uteklo, co se za rok změnilo a opět se rok s rokem sešel