Obrázek   
Přihlášení
Uživatelské jméno:

Heslo:

Pamatovat si mne



Zapomenuté heslo

Nová registrace
Kam dále?
Hledání
Vzhled

(3 vzhledů)
Kdo je Online
17 uživatel(ů) je online (6 uživatel(ů) si prohlíží Články a povídání)

Uživatelé: 0
Hosté: 17

více...
Noví uživatelé
JosefJosef
JosefJosef
17.01.2020
pavelk
pavelk
20.12.2019
FERYAKT
FERYAKT
07.10.2019
Kolorka
Kolorka
24.09.2019
pospichal
pospichal
03.05.2019
Steppenwolf
Steppenwolf
15.03.2019
numitron
numitron
04.03.2019
vvrsek
vvrsek
31.01.2019
EMANUEL
EMANUEL
21.12.2018
kojaro
kojaro
16.12.2018
Kdo za co může
Administrátorka
Žirafka
Žirafka
Žirafička
Žirafička
Redaktoři
bernard
bernard
IvanH
IvanH
 
Emeritní
KatyH
KatyH

Literární zločiny - Zimní dívka

záhadná zimní povídka
Napsal/a Žirafka v 9. 12. 2019 v 9:35 (přečtení 99×) Další články tohoto autora
Literární zločiny
     Venku už je dávno tma, uvnitř chaty svítí veliká petrolejová lampa a v kamnech praská hořící dřevo. V místnosti je příjemné teplo a vůně z ohřívajícího se rumu, který tvoří základ výborného grogu, jenž ohřeje posádku chaty na těle i na duchu. Muž stojící u kamen právě přilévá do hrnce mužnou dávku rumu společně s dalším kořením a praví „Jestli to takto půjde dál, tak zítra bude plší polívka. Já tu potvoru snad roztrhnu, rozpářu, stáhnu z kůže, uvařím a pak zabiju. Už mi zase ohlodala sušenky!“ „Tak si je máš lépe chránit a nebo rovnou sežrat, to ti je pak nemůže sežrat nic dalšího“ odpovídá mu další a další dva se smějí. „Jen se chcetejte blbouni, však ono na vás taky dojde“ dodává první muž a pokračuje v přípravě grogu.

     Venku celý den pořádně chumelí, posádka chaty během odpoledne připravila hromadu dříví, nanosila zásoby vody z nedaleké studánky a připravuje se na večer. Teplota v chatě stoupá k závratným výškám a naopak teplota vně chaty klesá k nestoudným dvoumístným záporným hodnotám. V troubě kamen se peče pořádný kus ráno uloveného masa a jeho vůně se mísí s vůní grogu z vrchu kamen. Do toho se přidává vůně koření a okolního lesa.

     Muž stojící u kamen nalévá grog do připravených a obstojně čistých plecháčků. Každému dává poctivou dávku. Jeho kamarádi dokončují přípravy večera, nejvyšší z nich se natáhl k petrolejce a poněkud tlumí její svit a pak si všichni vezmou svoje nástroje. Je to zajímavá sestava, kytara, baskytara, housle a flétna. Je to parta, co se zná už dlouho a v tyto dny spolu tráví čas. Již mnoho a mnoho let. Přes rok se moc nevidí, bydlí a pracují v různých městech a tak se potkávají jen v zimě na chatě. Různé profese, různé povahy a charaktery, ale přesto je něco spojuje a nutí být spolu i přes to, že se někdy hádají. Důvodem půtek bývá kde co, od názorů na politiku až po fotbal. Ale přesto to všechno spolu v zimě zase pojedou.

     Všichni se napijí umně připraveného grogu a pustí se do hraní. Jejich kolegové by se asi divili, kdyby viděli primáře kliniky, truhláře, programátora a bankovního úředníka, jak ne úplně upravení a ne úplně čistí sedí v malé chatě, pijí grog a hrají country. Hrají a hrají a v tom se ozve nesmělé zaťukání na dveře. Nejprve mu nikdo nevěnuje pozornost ale když se zaťukání ozve znovu, tak se muži se na sebe podívají s otázkou ve tváři, protože v tuto hodinu a v tomto počasí je to poněkud nečekané. Jeden z nich se otevře a jde otevřít. Ve dveřích stála mladá žena oblečená v jednoduché lněné šaty a šedý plášť. Za ní bylo vidět, že chumelenice již ustala a na bílé pláni před chatou byly vidět jen její drobné stopy.

     „Dobrého večera přeji pánové. Dovolíte, bych se v tomto stavení na pár chvil zastavila a dala odpočinouti svým nohám?“

     „Ale jistě, vítejte. Kde jste se tu vzala?“ zeptal se muž držící v ruce baskytaru.

     „Šla jsem se projít a jdouce kolem chaty slyšela jsem znít hudbu. Mám hudbu ráda a tak jsem si řekla, že se zastavím a poslechnu si, kdo a proč tu, v tuto nezvyklou hodinu, hraje. Určitě ukojíte zvědavost mojí. Vím, toť špatná vlastnost má, a pro ženu zvláště, ale já si pomoci nemohu.“ Žena se zhluboka nadechla a na tváři se ji rozzářil úsměv „Ve vzduchu cítím libou vůni, z čeho vychází?“

„To je můj speciální a s láskou připravený grog“ prohlásil muž původně stojící u kamen a nabídl ženě na rychlo očištěný plecháček. Ta se napila a usmála se na něj „Nikdy jsem takového nápoje nepila, ale chutná a voní krásně“. Muži se začali pochechtávat, chopili se opět svých nástrojů a pokračovali v hraní. Žena chvíli poslouchala a potom spokojeně usnula schoulená na své sedačce. Když si toho pánové všimli, tak ji uložili na lůžku v rohu chaty, nějakou dobu ještě hráli, potom však uložili nástroje, zhasli lampu a sami se odebrali do říše snů také.

     Teplota venku ještě více klesla a teplota v chatě naopak ještě mírně stoupla. Kamna byla naložena až nahoru a dřevo pomalu hořelo a ohřívalo chatu i spáče uvnitř. A hlodavec využil náhlého klidu a vyrazil za potravou. Opět narazil na špatně zabalené sušenky a tak se pustil do hodování.

     První kdo se ráno probudil byl nejmladší z mužů. Zjistil, že venku svítá a tak slezl z podkroví, v místnosti dole zjistil, že oheň v kamnech, dle očekávání, již dohořel. Vymetl tedy rošt, vysypal popelník a znovu rozdělal oheň. Na kamna pak položil hrnec s vodou a začal tiše připravovat čaj pro kamarády i nečekanou a nezvyklou návštěvu. Přemýšlel nad tím, jak se sem vůbec dostala, jak to, že ji v těch šatech a lehkých botách nebyla zima, proč mluví tak zvláštně a hlavně přemýšlel nad tím, odkud ji vlastně zná, protože mu celý večer byla nějak povědomá. Chtěl se ji na to všechno zeptat, ale pak si všiml, že místo na lůžku je prázdné.

     Praskání dřeva a svítání probudilo i jeho druhy a tak začali připravovat snídani. Maso v troubě kamen bylo již krásně propečené a po tolika hodinách připravené k hostině. Trouba jej zároveň ochránila před nájezdem čtyřnohého obyvatele chaty. Bylo ho tolik, že by nasytilo nejenom posádku chaty, ale možná i posádku malého hradu. V tom si však i ostatní všimli, že místo na lůžku je prázdné a tázavě se podívali na muže u kamen.

     „Já nevím kde je, když jsem se probudil, bylo tam již prázdno. Myslel jsem, že je s někým z vás, ale pak jsem si všiml, že tu jste všichni. Kde je ale nevím“.

     „Třeba šla jenom ke studánce nebo na druhou stranu nahoru.“

     „To je možné, když už mluvíš o té studánce, mohl bys dojít pro vodu?“

     „Proč ne, dej mi kanystr.“

Muž s kanystrem si obul boty a otevřel dveře. „Pánové, mám takový pocit, že ke studánce nešla. Asi prostě zase šla tam, odkud přišla. Koukněte na ty stopy, nevedou ani na vrch, ani ke studánce.“

     I zbylí tři muži vyšli před chatu a koukali na stopy. „No jó, asi neustála naší společnost nebo spíše to tvoje chrápání.“ řekl jeden z nich druhému a všichni se začali smát. Muž s kanystrem odešel pro vodu a dva ostatní se vrátili do chaty. Nejmladší zůstal před chatou a nevěřícně koukal před sebe do sněhu.

     „Zavři, jde sem zima!“

     Nejmladší poněkud přidušeným hlasem řekl „Kluci, koukněte se na ty stopy.“.

     Zvláštní tón v hlase přiměl dva muže uvnitř chaty k tomu, aby opět vylezli ven. Mezi tím přišel i muž s vodou, postavil kanystr na stůl a opět vyšel z chaty za svými druhy. „Na co koukáte?“

     „Na stopy, podívej se také. Co je na nich divného?“

     „Divného? Nic, jsou to stopy té holky, když ráno odešla. Byla stejně nějaká divná, už jen to, jak mluvila. Kdo ví co je zač. A možná je lépe, že je pryč.“

     Muži koukali na stopy a teprve nyní jim pomalu docházelo, že stopy jsou vážně trochu zvláštní. Byly dobře rozeznatelné a jen lehce zaváté sněhem, čímž kontrastovaly s jejich čerstvými stopami. Sníh v širém okolí i na cestě byl krásně neporušený. Stopy se zvolna objevovaly v půlce cesty a vedly směrem k chatě.
Hodnocení: 0,00 (0 hlasů) - Ohodnotit -
Formátovat pro tisk Poslat známému Vytvořit z článku PDF
Komentář je vlastnictvím svého autora. Vyjadřuje jeho názory, ne názory redakce nebo provozovatele webu či serveru.
Napsal/a Vlákno
EKKAR
Publikováno dne: 9.12.2019. 22:43  
Přispěvatel
Datum registrace: 07.12.2008
Bydliště: v České Třebové
Počet komentářů: 178
 Odp: Zimní dívka
Připomíná mi to kriminální román "Po stopách beznohého" od Christiny Agathový nebo fantastickou povídku "O suchém hadru na dně mořském" od Verneusa Julieta.
Žirafka
Publikováno dne: 10.12.2019. 6:43  
Administrátorka
Datum registrace: 04.05.2008
Bydliště: Ústecký kraj
Počet komentářů: 1101
 Odp: Zimní dívka
Ani jedno dílo neznám, ale možná se k nim někdy dostanu.

Mimochodem, nápad přišel při žehlení prádla a současném poslechu této https://www.youtube.com/watch?v=CK466Tp3Bt4 fešácké písně.

Múzy jsou občas unavené a pak se zastaví i u mne
EKKAR
Publikováno dne: 11.12.2019. 19:22  
Přispěvatel
Datum registrace: 07.12.2008
Bydliště: v České Třebové
Počet komentářů: 178
 Odp: Zimní dívka
Jo a ještě mi vylítla jedna připomínka - máš v tý novelce jednu hooodně těžkou faktickou chybku, Sašo. A to tu, že v době padání mokrýho bílýho svinstva z nebe chodí muzicírujícím táborníkům ohlodávat špatně zabalený šušeňky jedinec druhu Plch velký (Glis glis), případně Plch zahradní (Eliomys quercinus) nebo dokonce Plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Všichni příslušníci čeledi "Plchovití" jsou totiž těžcí zimní spáči, dokonce se v některejch pramenech tvrdí, že jsou to úplně největší ochrapkové živočišný říše, protože k zimnímu spánku se ukládají už v září a probouzejí se z něj často až v květnu, když už ostatní "hibernáti" jsou dávno vzhůru - neboli po době delší než půl roku. Těžko by proto mohl nějakej plch v době vánoční lozit po chajdě a ohlodávat tam nějaký šušeňky - to už by fakt byla moooc velká fantasmagorie ...
bernard
Publikováno dne: 11.12.2019. 21:23  
Redaktor
Datum registrace: 07.02.2009
Bydliště:
Počet komentářů: 72
 Odp: Zimní dívka
Ale Ekkare, neber to tak doslova. To přece netvrdí Saša, že to byl plch, to říká ten chlapík co vaří grog, a snad si předtím i nenápadně odpíjel z toho rumu. Já bych mu nevěřil.
Žirafka
Publikováno dne: 11.12.2019. 23:18  
Administrátorka
Datum registrace: 04.05.2008
Bydliště: Ústecký kraj
Počet komentářů: 1101
 Odp: Zimní dívka
No jo, i Wikipedia to říká. Jenže zkušenost praví, že plchové s klidem nejdou na podzim spát a pokud mají dost potravy, tak fungují celé roky bez zimního spánku. Já tedy plchy nechovala, ale kamarádi ano. A to dokonce několik plchů. A jsou to potvory. Na chatě, kam v létě s dětmi chodíme, nám ty potvory pijí čaj z hrnce a chroupou sušenky a budí ze spaní dělám neskutečného kraválu Jednoho jsem už málem měla, ale stačil mi zdrhnout z hrnce.

Mimochodem, proč myslíš, že se příběh odehrává na vánoce? Pokud tak soudíš dle sněhu, tak mohu z vlastní zkušenosti směle prohlásit, že v horách jesenických lze 28. října zapadnou do metru sněhu. A zároveň na sněhové pláni pouštět draka (toho létajícího na šňůře )
EKKAR
Publikováno dne: 12.12.2019. 19:35  
Přispěvatel
Datum registrace: 07.12.2008
Bydliště: v České Třebové
Počet komentářů: 178
 Odp: Zimní dívka
S tím sněhem bych možná i říjen připustil, leč jen těžko dvojmístný záporný teploty ve stejným ročním období. Krom toho na sníh i v jinak mnohem teplejším ročním období není potřeba stoupat do nějak závratnejch nadmořskejch vejšek - já osobně jsem v roce 1986 zažil na vlastní kůži, jak vypadá sněhová vánice devátýho června - zhruba někde v týhle lokalitě: https://mapy.cz/s/lelesabege
Ale dvoumístná číslovka za mínusem na teploměru v ten den nebyla ... A chování v přírodě hibernujících zvířátek drženejch v zajetí s umělým zásobováním krmením a se zajištěným teplem nejde porovnávat s opravdu divokýma jedincema, kteří opravdu od polovičky podzimu do konce jara spí v hibernaci. Plch není křeček, aby se z hibernace budil a ládoval se zásobama ...
Žirafka
Publikováno dne: 12.12.2019. 21:13  
Administrátorka
Datum registrace: 04.05.2008
Bydliště: Ústecký kraj
Počet komentářů: 1101
 Odp: Zimní dívka
Fajn, tak já to smažu...
EKKAR
Publikováno dne: 12.12.2019. 23:43  
Přispěvatel
Datum registrace: 07.12.2008
Bydliště: v České Třebové
Počet komentářů: 178
 Odp: Zimní dívka
Nahraď plcha veverkou - hladovej hlodavec jako hlodavej hladovec. Veveřice na rozdíl od plchů nehibernujou, žerou ze zásob, který si nakřečkovaly během teplejšího období roku - a na šušeňky je nalákáš stejně dobře ...
Žirafka
Publikováno dne: 25.12.2019. 18:12  
Administrátorka
Datum registrace: 04.05.2008
Bydliště: Ústecký kraj
Počet komentářů: 1101
 Odp: Zimní dívka
Dostala jsem na povídku i kladné reakce a tak jsem se rozhodla, že ji nesmažu, ale vrátím zpět. Do teďka totiž měla nastavenou "expiraci" a proto nebyla vidět a ani ji nešlo komentovat. Důkazem mých slov je i to, že jsou tu původní komentáře, při smazání by totiž přišli vniveč.

Při dalším čtení jsem doplnila pár drobností a opravila pár chyb, na které jsem narazila.

Před časem vznikla ještě jedna povídka, rovněž tajuplná a poněkud divná, ale jestli ji pustím mezi lidi ještě nevím. Ještě nejsem rozhodnutá.
Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Obrázek
Redakční systém XOOPS 2.5.10
Obsah © 2008-2020 Žirafoviny