Obrázek   
Přihlášení
Uživatelské jméno:

Heslo:

Pamatovat si mne



Zapomenuté heslo

Nová registrace
Kam dále?
Hledání
Vzhled

(3 vzhledů)
Kdo je Online
12 uživatel(ů) je online (4 uživatel(ů) si prohlíží Články a povídání)

Uživatelé: 0
Hosté: 12

více...
Noví uživatelé
viktor
viktor
07.07.2024
Chlaban
Chlaban
19.04.2024
Kubrt
Kubrt
16.04.2024
Mirek
Mirek
14.04.2024
POKEC
POKEC
21.03.2024
Luigi
Luigi
14.03.2024
zirafak
zirafak
26.02.2024
rorejs
rorejs
27.12.2023
maroš
maroš
07.11.2023
vlada
vlada
17.09.2023
Kdo za co může
Administrátorka
Žirafka
Žirafka
Žirafička
Žirafička
Redaktoři
bernard
bernard
IvanH
IvanH
 
Emeritní
KatyH
KatyH

RSS kanál
Nejenom technikou živ jest člověk či žirafka. A nejenom technické články vznikají, občas se urodí i něco jiného. A to něco se dá, při troše dobré vůle, zařadit do kategorie "krásná literatura".

A pro to "Něco" je vhodná tato rubrika.
Napsal/a Žirafka v 23. 02. 2020 v 22:25 (přečtení 1072×)
Literární zločiny
     Je sobota brzy ráno, polovina srpna, roku dvoutisícího osmnáctého. Malé modré motorové vozidlo se zvolna přibližuje k parkovišti za nádražím. Do cíle zbývá ještě pár set metrů, motor spokojeně přede a žena za volantem se usmívá. Všechno stihla tak, jak si to naplánovala, za chvilku se setká s kamarády a společně vyrazí za dobrodružstvím. Ještě není zcela jasné, kdo všechno dorazí, ale během pár desítek minut to již jasné bude.
Hodnocení: 9,00 (1 hlas) - Ohodnotit - Celý článek | 26977 znaků | Počet komentářů: 2
Napsal/a Žirafka v 10. 02. 2020 v 8:41 (přečtení 1073×)
Literární zločiny
     „Ahoj mamko, chtělo by se mi pokračovat a zeptat se tě, jak se máš a tak vůbec. Takové ty zdvořilostní fráze. Vím, bylo by to dosti nevhodné a tak se raději ptát nebudu. Vidím sama, že to není žádný zázrak, ačkoli, co já vlastně vím. Většinou záleží na úhlu pohledu a ten můj a tvůj se už dlouho velmi, ale opravdu velmi liší. Sama to dobře víš.

     Já vím, mohla bys namítnout, že se setkáváme po velmi dlouhé době až dneska. Ale uznej sama, kdo za to může? Jen já? Nebo je chyba jinde? Já jsem to takto nechtěla, ačkoli uznávám, nesu svůj díl viny, ne že ne, ale z mého pohledu důvod našeho dlouhého odloučení je na tvé straně. Věřila jsi mi někdy? Nebo jsem byla vždycky jen ta nejstarší, ale zároveň i nejhorší z nás tří? Do hlavy ti nevidím, stejně, jako ty nevidíš do hlavy mé.“
Hodnocení: 10,00 (2 hlasy) - Ohodnotit - Celý článek | 13940 znaků | Počet komentářů: 4
Napsal/a Žirafka v 9. 12. 2019 v 9:35 (přečtení 922×)
Literární zločiny
     Venku už je dávno tma, uvnitř chaty svítí veliká petrolejová lampa a v kamnech praská hořící dřevo. V místnosti je příjemné teplo a vůně z ohřívajícího se rumu, který tvoří základ výborného grogu, jenž ohřeje posádku chaty na těle i na duchu. Muž stojící u kamen právě přilévá do hrnce mužnou dávku rumu společně s dalším kořením a praví „Jestli to takto půjde dál, tak zítra bude plší polívka. Já tu potvoru snad roztrhnu, rozpářu, stáhnu z kůže, uvařím a pak zabiju. Už mi zase ohlodala sušenky!“ „Tak si je máš lépe chránit a nebo rovnou sežrat, to ti je pak nemůže sežrat nic dalšího“ odpovídá mu další a další dva se smějí. „Jen se chcetejte blbouni, však ono na vás taky dojde“ dodává první muž a pokračuje v přípravě grogu.
Hodnocení: 9,00 (1 hlas) - Ohodnotit - Celý článek | 8400 znaků | Počet komentářů: 9
Napsal/a Žirafka v 29. 01. 2012 v 15:35 (přečtení 2988×)
Literární zločiny
     Vracela jsem se minulý pátek domů z práce a těšila se na volný víkend a na to, jak si pěkně a pořádně odpočinu od toho všeho kolem mne. Od kolegů, od děcek ze třídy, od shonu a chaosu venku.

     Otevřela jsem dveře, pověsila bundu na věšák a začala se zouvat. Z pokoje vyběhla moje malá, skočila mi do náruče a dala mi pusu.

„Ahoj, jak se máš? Už máš hotové úkoly?“

„Ještě ne, koukala jsem na televizi. Však je pátek mamííí.

„Tak jo, ale zítra si je uděláš, ať pak máme volnou neděli a můžeme jít na koupaliště. Dobře?“
Hodnocení: 10,00 (3 hlasy) - Ohodnotit - Celý článek | 4487 znaků | Počet komentářů: 2
Napsal/a Žirafka v 20. 11. 2011 v 16:25 (přečtení 2885×)
Literární zločiny
     Tak sedím v osamělé kanceláři a pomalu přestávám fungovat. Za chvilku se pustím do čaje, který zrovna stydne na pitelnou teplotu.

     Jsem tu sama, kde je zbytek vlastně ani nevím, a je mi to upřímně jedno, a tak je vypnuté rádio a já mám klid. To rádio je vypnuté i proto, že se mi nechce poslouchat hlášky typu „venku je nádherných 30°C a sluníčko, konečně je tu léto“. Grrrr :-| To říká někdo, kdo sedí v klimatizovaném studiu, večer vpadne do klimatizovaného auta a pojede domů, kde tu klimatizaci má možná také. Já tu nic takového nemám, a proto mne podobné hlášky dráždí a rozpalují doběla. Neříkám to ze závisti, ale proto, že drtivá většina lidí klimatizaci v práci nemá, a proto pracují v potu tváře.

Hodnocení: 9,00 (3 hlasy) - Ohodnotit - Celý článek | 2946 znaků | Počet komentářů: 2
(1) 2 »
Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Obrázek
Redakční systém XOOPS 2.5.10
Obsah © 2008-2020 Žirafoviny