Obrázek   
Přihlášení
Uživatelské jméno:

Heslo:

Pamatovat si mne



Zapomenuté heslo

Nová registrace
Kam dále?
Hledání
Vzhled

(3 vzhledů)
Kdo je Online
9 uživatel(ů) je online (4 uživatel(ů) si prohlíží Články a povídání)

Uživatelé: 0
Hosté: 9

více...
Noví uživatelé
JosefJosef
JosefJosef
17.01.2020
pavelk
pavelk
20.12.2019
FERYAKT
FERYAKT
07.10.2019
Kolorka
Kolorka
24.09.2019
pospichal
pospichal
03.05.2019
Steppenwolf
Steppenwolf
15.03.2019
numitron
numitron
04.03.2019
vvrsek
vvrsek
31.01.2019
EMANUEL
EMANUEL
21.12.2018
kojaro
kojaro
16.12.2018
Kdo za co může
Administrátorka
Žirafka
Žirafka
Žirafička
Žirafička
Redaktoři
bernard
bernard
IvanH
IvanH
 
Emeritní
KatyH
KatyH

RSS kanál
Nejenom technikou živ jest člověk či žirafka. A nejenom technické články vznikají, občas se urodí i něco jiného. A to něco se dá, při troše dobré vůle, zařadit do kategorie "krásná literatura".

A pro to "Něco" je vhodná tato rubrika.
Napsal/a Žirafka v 9. 12. 2019 v 9:35 (přečtení 99×)
Literární zločiny
     Venku už je dávno tma, uvnitř chaty svítí veliká petrolejová lampa a v kamnech praská hořící dřevo. V místnosti je příjemné teplo a vůně z ohřívajícího se rumu, který tvoří základ výborného grogu, jenž ohřeje posádku chaty na těle i na duchu. Muž stojící u kamen právě přilévá do hrnce mužnou dávku rumu společně s dalším kořením a praví „Jestli to takto půjde dál, tak zítra bude plší polívka. Já tu potvoru snad roztrhnu, rozpářu, stáhnu z kůže, uvařím a pak zabiju. Už mi zase ohlodala sušenky!“ „Tak si je máš lépe chránit a nebo rovnou sežrat, to ti je pak nemůže sežrat nic dalšího“ odpovídá mu další a další dva se smějí. „Jen se chcetejte blbouni, však ono na vás taky dojde“ dodává první muž a pokračuje v přípravě grogu.
Hodnocení: 0,00 (0 hlasů) - Ohodnotit - Celý článek | 8400 znaků | Počet komentářů: 9
Napsal/a Žirafka v 29. 01. 2012 v 15:35 (přečtení 2272×)
Literární zločiny
     Vracela jsem se minulý pátek domů z práce a těšila se na volný víkend a na to, jak si pěkně a pořádně odpočinu od toho všeho kolem mne. Od kolegů, od děcek ze třídy, od shonu a chaosu venku.

     Otevřela jsem dveře, pověsila bundu na věšák a začala se zouvat. Z pokoje vyběhla moje malá, skočila mi do náruče a dala mi pusu.

„Ahoj, jak se máš? Už máš hotové úkoly?“

„Ještě ne, koukala jsem na televizi. Však je pátek mamííí.

„Tak jo, ale zítra si je uděláš, ať pak máme volnou neděli a můžeme jít na koupaliště. Dobře?“
Hodnocení: 10,00 (3 hlasy) - Ohodnotit - Celý článek | 4487 znaků | Počet komentářů: 2
Napsal/a Žirafka v 20. 11. 2011 v 16:25 (přečtení 2190×)
Literární zločiny
     Tak sedím v osamělé kanceláři a pomalu přestávám fungovat. Za chvilku se pustím do čaje, který zrovna stydne na pitelnou teplotu.

     Jsem tu sama, kde je zbytek vlastně ani nevím, a je mi to upřímně jedno, a tak je vypnuté rádio a já mám klid. To rádio je vypnuté i proto, že se mi nechce poslouchat hlášky typu „venku je nádherných 30°C a sluníčko, konečně je tu léto“. Grrrr :-| To říká někdo, kdo sedí v klimatizovaném studiu, večer vpadne do klimatizovaného auta a pojede domů, kde tu klimatizaci má možná také. Já tu nic takového nemám, a proto mne podobné hlášky dráždí a rozpalují doběla. Neříkám to ze závisti, ale proto, že drtivá většina lidí klimatizaci v práci nemá, a proto pracují v potu tváře.

Hodnocení: 9,00 (3 hlasy) - Ohodnotit - Celý článek | 2946 znaků | Počet komentářů: 2
Napsal/a Žirafka v 24. 01. 2010 v 18:59 (přečtení 3227×)
Literární zločiny
     Byla temná chladná noc, vítr skučel, mráz na okenicích maloval rozmanité tvary. Mezi starými dřevěnými trámy se prodíral zbytkový vánek z odpolední vichřice. Z dáli šuměly staré stromy, zurčel potůček a houkala sova. Pod tíhou napadlého sněhu se hlasitě zlomilo několik větví a po prudkém kopci hnaly se dolů. Již dávno se uložila příroda k spánku, šedivé mraky a nehezké pošmourno vystřídal zářivý měsíc a čistá obloha s malinkými hvězdičkami a občasnými ladně tvarovanými vločkami a i na hradě začal panovat klid a mír.
Hodnocení: 10,00 (3 hlasy) - Ohodnotit - Celý článek | 6105 znaků | Počet komentářů: 3
Napsal/a Žirafka v 1. 01. 2010 v 21:30 (přečtení 2660×)
Literární zločiny
     Kdybych byla věřící, mohla bych se alespoň modlit a hledat tak trošku klidu. Takto to nejde a já stojím opřená o zábradlí u okna řídící věže a nevěřícně koukám, co následující sekundy přinesou a co zase odnesou. Asi to bude zajímavé. A začalo to vlastně nevinně a já stále netuším, co se vlastně stalo a proč se to stalo.

     Šla jsem normálně do práce, jako pokaždé, pozdravila se s kolegy, dala si čaj a pak sedla k mašině a začala si zasluhovat výplatu. Je klidný den, není sezóna a tak je celkem pohoda, za několik týdnů to bude horší, ale teďka je klid. Už několik dní mi připadá, že zlobí rádio, ale někdo zase říká, že se mi to jen zdá. Fakticky nevím, nakonec jsem se vždy domluvila.
Hodnocení: 10,00 (1 hlas) - Ohodnotit - Celý článek | 5268 znaků | Počet komentářů: 6
Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Obrázek
Redakční systém XOOPS 2.5.10
Obsah © 2008-2020 Žirafoviny