Obrázek   
Přihlášení
Uživatelské jméno:

Heslo:

Pamatovat si mne



Zapomenuté heslo

Nová registrace
Kam dále?
Hledání
Vzhled

(3 vzhledů)
Kdo je Online
17 uživatel(ů) je online (3 uživatel(ů) si prohlíží Články a povídání)

Uživatelé: 0
Hosté: 17

více...
Noví uživatelé
Morison
Morison
07. 08. 2017
tomsth
tomsth
02. 08. 2017
cerenice
cerenice
09. 07. 2017
kathliin
kathliin
06. 07. 2017
teufel
teufel
07. 05. 2017
vagabund
vagabund
14. 03. 2017
fuchs
fuchs
10. 03. 2017
haniball1973
haniball1973
05. 02. 2017
Ferda
Ferda
02. 01. 2017
praktik
praktik
23. 11. 2016
Kdo za co může
Administrátorka
Žirafka
Žirafka
Žirafička
Žirafička
Korektoři
KatyH
KatyH
Redaktoři
bernard
bernard

Elektronika - Blikající kontrolka

Napsal/a Žirafka v 17. 05. 2008 v 9:50 (přečtení 4860×) Další články tohoto autora
Elektronika
     Pokud je potřeba udělat kontrolku zapnutí nějakého přístroje, dá se to řešit všelijak: LEDky, žárovky, doutnavky. Pokud je v přístroji jen a pouze síťové napětí tak se výběr vhodné kontrolky značně komplikuje, protože většina svítivých diod nemá ráda plné síťové napětí.

     Dá se pro ně sice použít předřadník, ale pokud je odporový, tak dosti hřeje a pokud je kondenzátorový, tak je nutné ještě zajistit vybíjení předřadníku, omezení jeho nabíjecího proudu, usměrnění pro diodu (nebo její jiná ochrana proti namáhání v závěrném směru). Čili už jsou potřeba další součástky.

     Žárovky na 230V existují běžně, ale pro kontrolky jsou poněkud veliké. Doutnavka je dobré řešení, ale její svit není moc výrazný.

     Jelikož tohle všechno jsem měla na mysli při volbě kontrolky, vzniklo toto zapojení. Navíc jsem chtěla kontrolku blikající. Je už dosti staré a není z mé hlavy, viděla jsem jej někde před mnoha lety v nějakém časopisu. Asi to bylo "rádio". Jenže už opravdu nevím kde. A od té doby tu jednu takovou kontrolku mám, bliká nepřetržitě už asi patnáct roků. To je jasný důkaz toho, že opravdu funguje spolehlivě I když je zapojení inspirováno nějakým tím neznámým časopisem, dneska jej vymyslela znovu a dala tam součástky podle své potřeby.



Jak to celé funguje ?


     Funkce blikačky je hrozně jednoduchá a to je na ní právě to krásné. Po připojení napájecího napětí se začne nabíjet kondenzátor C1. Nabíjecí proud usměrňuje dioda D1 a omezuje jej odpor R1. Napětí na kondenzátoru pomalu stoupá a zatím se nic jiného neděje.

     Po dosažení prahového napětí diaku (to je ta divná součástka s označením D2 co vypadá jako dvě diody proti sobě) se diak "zapálí" a pustí proud do LED. Ta krátce blikne. Proud LED omezuje odpor R2. Rozsvícením LED se vybije kondenzátor C1 čímž se zavře diak a celý děj se začne znovu opakovat od začátku. Jelikož se však kondenzátor nevybije až na nulu, je doba do prvního bliknutí výrazně delší, než jsou všechny ostatní.

     Napájecí napětí kontrolky musí být minimálně 35V, protože musí být vyšší než je zapalovací napětí diaku. Horní hodnota není nijak omezena, jen pozor na případné napěťové přetížení odporu a diody na "primární" straně obvodu. S velikostí napájecího napětí se částečně mění i rychlost blikání. LED může být zapojeno téměř libovolné množství od jedné do tolika, kolik ještě stačí napětí na kondenzátoru v okamžiku zapálení diaku. To je asi 30V, záleží na typu a kusu diaku. Diaky se také dají řadit do série. Potom se jejich zapalovací napětí sčítají.

Možné úpravy zapojení


     Hodnota odporu R1 určuje dobu nabíjení kondenzátoru a tím i rychlost blikání diod. Hodnota R2 určuje jas diod a zároveň dobu svícení. Hodnota kondenzátoru určuje jak rychlost nabíjení, tak i jas diod. Se zapojením se dá značně experimentovat a upravit si jej k obrazu svému.

     Když se místo LED zapojí reproduktor, nebo piezoměnič, tak bude obvod vydávat značně nepříjemné cvakání. Když se zmenší hodnota kondenzátoru (nebo nabíjecího odporu, ale raději opatrně) tak lze kmitočet posunout do slyšitelného pásma. Zvuk je vhodný pro všechna varovná zařízení, je dosti nepříjemný (ostré hrany).

Konstrukce


     Mechanickou konstrukci je potřeba provést pečlivě a uvážlivě tak, aby se nikomu nemohlo nic stát. Celá blikačka je totiž spojená přímo s napětím sítě a při špatné konstrukci se může stát i smrtelný úraz. Nehledě na to, že po doteku do značně citelně brní. Proto stavbu nedoporučuji naprostým začátečníkům. Moje konstrukce se tu snad brzo objeví jako část jiného přístroje (či spíše poněkud svérázné pomůcky). Zapojení je tak jednoduché a tak univerzální, že si každý jistě poradí sám.

     Je potřeba dávat pozor na parametry součástek. Běžné odpory mají totiž relativně malé maximální trvalé napětí. Je lepší použít několik odporů zapojených do série. Tím se napětí rozloží mezi odpory a ty pak nejsou přetěžované. Napěťově přetížený odpor nějakou dobu funguje normálně. Potom se ale prorazí a tím se zničí vše, co je za ním.

Seznam součástek


  • C1 - radiální elektrolytický kondenzátor 10uF/50V (a nebo více, určitě ne méně)
  • D1 - libovolná usměrňovací dioda která snese síťové napětí (1N4007)
  • D2 - ER900 (nebo obdobný jiný s napětím sepnutí cca 30V)
  • R1 - rezistor 220k (raději 2x 100k)
  • R2 - rezistor 390 ohmů


Je nezbytné dodržovat opatrnost při stavbě, oživování i provozu kontrolky! Konstrukce není určená pro začátečníky. Její připojení k síti smí provést pouze osoba s patřičným oprávněním dle vyhlášky 50/78sb.

Hodnocení: 9,00 (3 hlasy) - Ohodnotit -
Formátovat pro tisk Poslat známému Vytvořit z článku PDF
 
Komentář je vlastnictvím svého autora. Vyjadřuje jeho názory, ne názory redakce nebo provozovatele webu či serveru.
Napsal/a Vlákno
Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Obrázek
Redakční systém XOOPS 2.5.8.1 © 2001-2017
Obsah © 2008-2017 Žirafoviny