Žirafoviny.cz

     Před časem jsem objednávala nějaké součástky a v nabídce firmy jsem našla i tento nezvyklý dekodér. Protože stál jen pár korun, tak jsem si rovnou nějaké vzala a udělala s nimi nějaké pokusy. A zjistila jsem, že je to docela vzácně používaný dekodér, vlastně se používal asi jen v několika typech televizí a pak už nikde. Hledáním na internetu jsem toho moc nenašla, jen pár prodejců a naskenované stránky z katalogu Tesly. Ten mám i doma, takže jsem čerpala z něj.

     Po nějaké době tu mám zase jednu elektronickou drobnost z vlastního nápadu. Tedy jak se to vezme, podobný přístroj jsem před časem viděla v nějakém časopisu. Jestli to bylo Amatérské rádio nebo už Praktická elektronika, to už nevím. A hledat se mi to moc nechce, ačkoli časem ten článek možná najdu. A jsem si jistá tím, že existuje a věřím, že to nakonec neskončí u vrchního soudu

     Smyslem života písklete je po připojení do sítě vydávat intenzivní přerušovaný zvuk. A také u toho svítit diodami, které jsem přidala až úplně na konec, aby přístroj byl nejen slyšet, ale i vidět.

     Již dlouhou dobu mám tyto hodiny a jsem s nimi spokojená. Čas mi ukazují již mnoho let a krom výměny několika elektrolytických kondenzátorů nebylo potřeba s nimi nic dělat. Nicméně se trochu zpožďovaly a při posledních pokusech jsem zjistila, že se zpožďují docela dost a to asi pět sekund za den. Někdy méně, někdy více.

     Byla jsem zvědavá, jak moc ovlivňuje napájecí napětí kmitočet krystalového oscilátoru v procesoru Atmel ATtiny2313-20PU. Takže jsem nechala několik hodin běžet čítač a zdroj a zapojila procesor na nepájivém poli tak, že má zapojené napájení a oscilátor. Nic jiného připojeného není. V procesoru je program, který jej oživí a změní na jednoduchý čítač a zároveň vyvede na jeden vývod kmitočet oscilátoru. To proto, abych sondou nezatěžovala vlastní krystal, protože i sonda 1:10 jej velmi zatíží a změní jeho kmitočet.

Aktualizace 8. 12. 2015: oprava tabulky a doplnění grafu.
Aktualizace 12. 12. 2015: Doplněná druhá tabulka a graf.

     Když jsem v roce 2009 dávala dohromady svoje první, a zatím poslední, BCD hodiny, netušila jsem, že se k nim budu ještě někdy vracet a že se budou stavět ještě nějaké další. Ale osud tomu tak chtěl a tak jsem začala po čase přemýšlet, jak svojí starou konstrukci vylepšit a možná trochu zmodernizovat.

     Pod článkem s původním návodem se rozběhla docela dlouhá diskuse a v ní, mimo jiného, zaznělo, že svítivé diody jsou vlastně zapojené špatně, protože jsou namáhané v závěrném stavu. Je to pravda, ale já jsem si naivně myslela, že to ničemu nevadí, protože maximální závěrné napětí svítivých diod se uvádí většinou pět voltů a to hodiny nepřekračují.